Falešné učení „Evangelium Svobodné vůle“
Falešná doktrína, anebo falešné učení, se vždy osobně dotýká suverenity Boha. Je středem pozornosti jeho Boží žárlivosti, zejména pak tzv.učení „Svobodné vůle".
Toto učení ve své podstatě přetváří člověka v boha. Oslabuje Boží účel, protože ten nemůže být Bohem naplněn, nebot` vyžaduje lidskou vůli.
Toto učení povyšuje lidskou vůli nad tu Boží a tvrdí, že Boží milosrdenství závisí na lidském rozhodnutí.Svobodná vůle je kaciřstvím, nebot` napadá suverenitu samotného Boha a omezuje jeho slávu. Písmo svaté klade důraz na Boží svobodnou vůli
a nikoliv na lidskou.
„Nikomu tím není povinen, nikdo na to nemá nárok. Je to jen jeho milost, když to učiní.“ Římanům 9:16
„Bůh, jenž ve vás působí, k tomu povzbudí vaši vůli a dá vám sílu proměnit ji v činy.“ Filipským 2:13
Odmítání Božího výběru na základě nerovnocenné spravedlnosti,
staví Boha do role dlužníka vůči hříšníkovi. Pak-li že Bůh udělí milost jednomu hříšníkovi, musí tak zákonitě učinit pro všechny ostatní. Toto učení tvrdí, že Kristus prolil svoji krev za všechny rovnocenně. To znamená, že ti, kdož jsou zatraceni, tak zkončili na základě svého svobodného rozhodnuti – tedy svojí vůlí – a celý akt usmíření, je bezmocný a naprosto závislý na lidské vůli?
Tento sentiment snižuje velikost lidské bezprizornosti tím, že povyšuje
vůli podle lidské společnosti nad tou Boží. Tato falešná naboženská teorie ve své podstatě tvrdí, že lidská vůle je nadřazena nad Boží, která představuje milosrdenství.
V Římanům, 9. kapitole , Bůh jednoznačně prokazuje svůj účel výběru Jakuba před jeho bratrem Ezau, ještě před tím, než byli narozeni.
„Také o synech, které měl Izák se svou ženou Rebekou, rozhodl Bůh ještě před jejich narozením. Oznámil, že starší z nich bude sloužit mladšímu. Když tak Bůh určil jejich vzájemné postavení ještě před tím, než se o to mohli osobně nějak zasloužit, zdůraznil tím, že má právo rozhodovat o lidech naprosto svob odně, bez ohledu na jejich záslužné skutky. Proto mohl také říci, jak stojí jinde v Bibli: "Dal jsem přednost Jákobovi před Ezauem." Můžeme z toho usuzovat, že je Bůh nespravedlivý? Naprosto ne!
Mojžíšovi přece řekl: "Projevím svou přízeň komu chci a slituji se nad kým chci.“ Římanům 9:10-15
To vše ještě předtím, že ani jeden z nich neučinil cokoliv zlého. Každá doktrína, která je v opozici následujiciho verše, vzbuzuje Boží žárlivost:
„Mojžíšovi přece řekl: "Projevím svou přízeň komu chci a slituji se nad kým chci." Nikomu tím není povinen, nikdo na to nemá nárok. Je to jen jeho milost, když to učiní." Římanům 9:15-16
Hrozím se toho, že bych svým učením oponoval Boží suverenitě.
Na druhé straně nemám žadné obavy z toho, že učím zodpovědnosti lidí vůči Bohu, protože se člověk vždy musí podřídit suverenite Boží.
Bůh má absolutní právo jednat se svými dětmi podle své vůle, a nikdo nemá právo odmlouvat Bohu, svému Stvořiteli.
„Ale člověče, kdo ty vlastně jsi, že si troufáš přít se s Bohem? Říká snad výrobek svému tvůrci: Proč jsi mne udělal zrovna takhle?“ Římanům 9:20
Člověk má svobodnou vůli, ale v rámci této vůle je v područí toho, či jiného hříchu, proto že je bez Ducha svatého naprosto duchovně mrtev a tedy neschopen konat Boží vůli.
Člověk má jenom omezenou schopnost dodržovat morální zásady sám o sobě, ale nemá duchovní kapacitu, protože je duchovně mrtev díky své hříšnosti.
Mít svobodnou vůli znamená, že se můžeme svobodně rozhodnout co uděláme, a moc toto rozhodnutí uskutečnit. Člověk tuto schopnost nemá, má ji jedině Bůh a nikdo jiný!
Proto může s klidným svědomím říci, že jenom Bůh ma svobodnou vůli spasit človeka, protože:
"Nevzpírejte se tomu," řekl Ježíš. „Sám Bůh mne poslal k vám a vás přivádí ke mně, abyste ve mne uvěřili a já vás vzkřísil k věčnému životu.“ Jan 6:44
