Co znamená, že je Ježíš Synem Božím?
Ježíš není Božím Synem v tom smyslu, v jakém obvykle uvažujeme o otci a synu my. Bůh se neoženil, aby zplodil syna. Ježíš je Božím Synem v tom smyslu, že je sám Bohem, který se projevil v lidské podobě (Jan 1:1,14). Ježíš je Božím Synem také v tom smyslu, že byl počat z Ducha svatého. Lukášovo evangelium 1:35 prohlašuje: „ ‚Sestoupí na tebe Duch svatý a zastíní tě moc Nejvyššího,‘ odpověděl jí anděl. ‚To svaté dítě, které se narodí, proto bude nazýváno Syn Boží.‘“ V biblických dobách se fráze „syn člověka“ používala k označení člověka, lidské bytosti. Syn člověka je člověk.
Když byl Ježíš souzen a stál před Židovskými náboženskými vůdci, velekněz se dožadoval odpovědi: „Zapřísahám tě při živém Bohu, abys nám řekl, zda jsi Mesiáš, Boží Syn!“ (Matouš 26:63). Ježíš odpověděl: „Sám jsi to řekl,“ odpověděl mu Ježíš. „Říkám vám ale, že napříště uvidíte Syna člověka sedět po pravici Moci a přicházet na nebeských oblacích“ (Matouš 26:64). Židovští vůdcové na to zareagovali tím, že Ježíše obvinili z rouhání (Matouš 26:65-66). O něco později, před Pilátem Pontským, židé naléhali: „My máme zákon a podle našeho zákona musí zemřít, protože ze sebe dělal Božího Syna“ (Jan 19:7). Proč by se to, že se někdo prohlásil za „Syna Božího“ považovalo za rouhání, zasluhující trest smrti? Židovští vůdcové totiž přesně rozuměli tomu, co Ježíš frází „Boží Syn“ myslel. Být „Božím Synem“ znamená být stejné podstaty, jakou má Bůh. „Boží Syn“ je někdo, kdo je „z Boha“. Nárokovat si stejnou podstatu, jakou má Bůh, čili vlastně „být Bohem“, to bylo pro židovské vůdce ono rouhání; a proto požadovali Ježíšovu smrt. Židům 1:3 to formuluje velmi jasně: „On je jasem jeho slávy a vyjádřením jeho podstaty…“
Další příklad nacházíme v Janovi 17:12, kde se o Jidáši hovoří jako o „synu zatracení“. Jan 6:71 říká, že Jidáš byl synem Šimona Iškariotského. Co se tedy myslí oním popisem Jidáše jako „syna zatracení“ v Janovi 17:12? Slovo „zatracení“ zde znamená totéž, co „zkáza, záhuba a zmar“. Jidáš nebyl doslovným synem „zkázy, záhuby a zmaru“ – ale tyto věci byly pro Jidášův život příznačné. Na Jidáši bylo „zatracení“ zjevně projevené. Stejným způsobem je Ježíš Božím Synem. Boží Syn je Bůh. Ježíš je Bůh, který se zjevil v lidské podobě (Jan 1:1,14).
Otázky o Ježíši Kristu:
https://gotquestions.org/Cesky/otazky-Jezisi-Kristu.html
Ježíš není Božím Synem v tom smyslu, v jakém obvykle uvažujeme o otci a synu my. Bůh se neoženil, aby zplodil syna. Ježíš je Božím Synem v tom smyslu, že je sám Bohem, který se projevil v lidské podobě (Jan 1:1,14). Ježíš je Božím Synem také v tom smyslu, že byl počat z Ducha svatého. Lukášovo evangelium 1:35 prohlašuje: „ ‚Sestoupí na tebe Duch svatý a zastíní tě moc Nejvyššího,‘ odpověděl jí anděl. ‚To svaté dítě, které se narodí, proto bude nazýváno Syn Boží.‘“ V biblických dobách se fráze „syn člověka“ používala k označení člověka, lidské bytosti. Syn člověka je člověk.
Když byl Ježíš souzen a stál před Židovskými náboženskými vůdci, velekněz se dožadoval odpovědi: „Zapřísahám tě při živém Bohu, abys nám řekl, zda jsi Mesiáš, Boží Syn!“ (Matouš 26:63). Ježíš odpověděl: „Sám jsi to řekl,“ odpověděl mu Ježíš. „Říkám vám ale, že napříště uvidíte Syna člověka sedět po pravici Moci a přicházet na nebeských oblacích“ (Matouš 26:64). Židovští vůdcové na to zareagovali tím, že Ježíše obvinili z rouhání (Matouš 26:65-66). O něco později, před Pilátem Pontským, židé naléhali: „My máme zákon a podle našeho zákona musí zemřít, protože ze sebe dělal Božího Syna“ (Jan 19:7). Proč by se to, že se někdo prohlásil za „Syna Božího“ považovalo za rouhání, zasluhující trest smrti? Židovští vůdcové totiž přesně rozuměli tomu, co Ježíš frází „Boží Syn“ myslel. Být „Božím Synem“ znamená být stejné podstaty, jakou má Bůh. „Boží Syn“ je někdo, kdo je „z Boha“. Nárokovat si stejnou podstatu, jakou má Bůh, čili vlastně „být Bohem“, to bylo pro židovské vůdce ono rouhání; a proto požadovali Ježíšovu smrt. Židům 1:3 to formuluje velmi jasně: „On je jasem jeho slávy a vyjádřením jeho podstaty…“
Další příklad nacházíme v Janovi 17:12, kde se o Jidáši hovoří jako o „synu zatracení“. Jan 6:71 říká, že Jidáš byl synem Šimona Iškariotského. Co se tedy myslí oním popisem Jidáše jako „syna zatracení“ v Janovi 17:12? Slovo „zatracení“ zde znamená totéž, co „zkáza, záhuba a zmar“. Jidáš nebyl doslovným synem „zkázy, záhuby a zmaru“ – ale tyto věci byly pro Jidášův život příznačné. Na Jidáši bylo „zatracení“ zjevně projevené. Stejným způsobem je Ježíš Božím Synem. Boží Syn je Bůh. Ježíš je Bůh, který se zjevil v lidské podobě (Jan 1:1,14).
Otázky o Ježíši Kristu:
https://gotquestions.org/Cesky/otazky-Jezisi-Kristu.html
