2. května 2017
15. února 2017
4. ledna 2017
13. prosince 2016
Co znamená, že je Ježíš Synem Božím?
Ježíš není Božím Synem v tom smyslu, v jakém obvykle uvažujeme o otci a synu my. Bůh se neoženil, aby zplodil syna. Ježíš je Božím Synem v tom smyslu, že je sám Bohem, který se projevil v lidské podobě (Jan 1:1,14). Ježíš je Božím Synem také v tom smyslu, že byl počat z Ducha svatého. Lukášovo evangelium 1:35 prohlašuje: „ ‚Sestoupí na tebe Duch svatý a zastíní tě moc Nejvyššího,‘ odpověděl jí anděl. ‚To svaté dítě, které se narodí, proto bude nazýváno Syn Boží.‘“ V biblických dobách se fráze „syn člověka“ používala k označení člověka, lidské bytosti. Syn člověka je člověk.
Když byl Ježíš souzen a stál před Židovskými náboženskými vůdci, velekněz se dožadoval odpovědi: „Zapřísahám tě při živém Bohu, abys nám řekl, zda jsi Mesiáš, Boží Syn!“ (Matouš 26:63). Ježíš odpověděl: „Sám jsi to řekl,“ odpověděl mu Ježíš. „Říkám vám ale, že napříště uvidíte Syna člověka sedět po pravici Moci a přicházet na nebeských oblacích“ (Matouš 26:64). Židovští vůdcové na to zareagovali tím, že Ježíše obvinili z rouhání (Matouš 26:65-66). O něco později, před Pilátem Pontským, židé naléhali: „My máme zákon a podle našeho zákona musí zemřít, protože ze sebe dělal Božího Syna“ (Jan 19:7). Proč by se to, že se někdo prohlásil za „Syna Božího“ považovalo za rouhání, zasluhující trest smrti? Židovští vůdcové totiž přesně rozuměli tomu, co Ježíš frází „Boží Syn“ myslel. Být „Božím Synem“ znamená být stejné podstaty, jakou má Bůh. „Boží Syn“ je někdo, kdo je „z Boha“. Nárokovat si stejnou podstatu, jakou má Bůh, čili vlastně „být Bohem“, to bylo pro židovské vůdce ono rouhání; a proto požadovali Ježíšovu smrt. Židům 1:3 to formuluje velmi jasně: „On je jasem jeho slávy a vyjádřením jeho podstaty…“
Další příklad nacházíme v Janovi 17:12, kde se o Jidáši hovoří jako o „synu zatracení“. Jan 6:71 říká, že Jidáš byl synem Šimona Iškariotského. Co se tedy myslí oním popisem Jidáše jako „syna zatracení“ v Janovi 17:12? Slovo „zatracení“ zde znamená totéž, co „zkáza, záhuba a zmar“. Jidáš nebyl doslovným synem „zkázy, záhuby a zmaru“ – ale tyto věci byly pro Jidášův život příznačné. Na Jidáši bylo „zatracení“ zjevně projevené. Stejným způsobem je Ježíš Božím Synem. Boží Syn je Bůh. Ježíš je Bůh, který se zjevil v lidské podobě (Jan 1:1,14).
Otázky o Ježíši Kristu:
https://gotquestions.org/Cesky/otazky-Jezisi-Kristu.html
Ježíš není Božím Synem v tom smyslu, v jakém obvykle uvažujeme o otci a synu my. Bůh se neoženil, aby zplodil syna. Ježíš je Božím Synem v tom smyslu, že je sám Bohem, který se projevil v lidské podobě (Jan 1:1,14). Ježíš je Božím Synem také v tom smyslu, že byl počat z Ducha svatého. Lukášovo evangelium 1:35 prohlašuje: „ ‚Sestoupí na tebe Duch svatý a zastíní tě moc Nejvyššího,‘ odpověděl jí anděl. ‚To svaté dítě, které se narodí, proto bude nazýváno Syn Boží.‘“ V biblických dobách se fráze „syn člověka“ používala k označení člověka, lidské bytosti. Syn člověka je člověk.
Když byl Ježíš souzen a stál před Židovskými náboženskými vůdci, velekněz se dožadoval odpovědi: „Zapřísahám tě při živém Bohu, abys nám řekl, zda jsi Mesiáš, Boží Syn!“ (Matouš 26:63). Ježíš odpověděl: „Sám jsi to řekl,“ odpověděl mu Ježíš. „Říkám vám ale, že napříště uvidíte Syna člověka sedět po pravici Moci a přicházet na nebeských oblacích“ (Matouš 26:64). Židovští vůdcové na to zareagovali tím, že Ježíše obvinili z rouhání (Matouš 26:65-66). O něco později, před Pilátem Pontským, židé naléhali: „My máme zákon a podle našeho zákona musí zemřít, protože ze sebe dělal Božího Syna“ (Jan 19:7). Proč by se to, že se někdo prohlásil za „Syna Božího“ považovalo za rouhání, zasluhující trest smrti? Židovští vůdcové totiž přesně rozuměli tomu, co Ježíš frází „Boží Syn“ myslel. Být „Božím Synem“ znamená být stejné podstaty, jakou má Bůh. „Boží Syn“ je někdo, kdo je „z Boha“. Nárokovat si stejnou podstatu, jakou má Bůh, čili vlastně „být Bohem“, to bylo pro židovské vůdce ono rouhání; a proto požadovali Ježíšovu smrt. Židům 1:3 to formuluje velmi jasně: „On je jasem jeho slávy a vyjádřením jeho podstaty…“
Další příklad nacházíme v Janovi 17:12, kde se o Jidáši hovoří jako o „synu zatracení“. Jan 6:71 říká, že Jidáš byl synem Šimona Iškariotského. Co se tedy myslí oním popisem Jidáše jako „syna zatracení“ v Janovi 17:12? Slovo „zatracení“ zde znamená totéž, co „zkáza, záhuba a zmar“. Jidáš nebyl doslovným synem „zkázy, záhuby a zmaru“ – ale tyto věci byly pro Jidášův život příznačné. Na Jidáši bylo „zatracení“ zjevně projevené. Stejným způsobem je Ježíš Božím Synem. Boží Syn je Bůh. Ježíš je Bůh, který se zjevil v lidské podobě (Jan 1:1,14).
Otázky o Ježíši Kristu:
https://gotquestions.org/Cesky/otazky-Jezisi-Kristu.html
7. prosince 2016
30. listopadu 2016
Vsichni zhresili
Proc katolici nechapou hrich?
Třebaže se mnoho katoliků obává svych hrichu,
jenom hrstka z nich chape zavaznost teto zalezitosti.
Podivejme se na tri praktiky rimsko-katolickeho vyznani,
tykajici se hrichu a jak si ho v souvislosti zavaznosti vysvetlit.
1. Svatost ocisteni od hrichu.
Tzv. Svatost krtu je jednim z prikladu, jak toto vyznani
zkresluje zavaznost hrichu. Ve vetsine pripadu je krest
aplikovan na novorozence a na dvoji efekt podle uceni teto cirkve. Krest ocistuje od dedicneho hrichu a zaroven vleva posvecujici milosrdenstvi do lidske duse.
Toto milosrdenstvi pry ustanovuje cloveka svatym a tedy prijatelnym pro Boha. Katolicke vyznani uci, ze skrze svatost krestni je clovek uveden do stavu milosrdenstvi, znovuzrozen
a tedy je pred Bohem bez hrichu a viny, coz mu zarucuje clenstvi v telu Kristove.
Bohuzel ani jedno z uvedenych uceni se nezaklada ne uceni Bible svate! Pismo nas uci, ze se jedinec stane prijatelnym pred Bohem skrze pokani a viru v Pana Jezise Krista.
“Konečně přišel čas a přiblížilo se Boží království. Přestaňte myslet jen na pozemské věci, změňte svůj život a uvěřte tomu, co vám Bůh vzkazuje!” Marek 1:15
“Jestliže tedy Krista vyznáváš jako Pána a opravdu věříš, že jej Bůh vzkřísil z mrtvých, jsi zachráněn. Kdo věří, ten je před Bohem spravedlivý, a jako takový, hlásí-li se k tomu veřejně, je u něho v milosti.” Rimanum 10:9-10
K tomuto kroku je jednotlivec veden (skrze Ducha svateho) a musi tak ucinit sam o sobe.
“Těm však, kteří ho přece přijali a uvěřili v něho, otevřel přístup do Boží rodiny. Nestali se jejími členy rodem ani lidským úsilím, ale Božím působením.” Jan 1:12-13
Nasledujici krest je pouze verejnym projevem obdrzeni spasy a vykazem zavazku nasledovat Krista Pana. Rimsko-katolicke vyznani vsak uci, ze krest je duvodem naseho duchovniho znovuzrozeni. Rodice maji za povinnost se rozhodnout pro jejich deti. Rodice privedou sva nemluvnata do teto cirkve, kde jsou knezem pokrteny a vyrustaji tak ve falesnem presvedceni, ze jsou na caste do nebe. Prumerny katolik nema ani poneti o tom, ze je hrisny a ze se musi znovu narodit skrze Ducha svateho, aby se tak dostal do nebe.
Nikodemus byl vystaven stejnemu dilemma pred Panem Jezisem. (Jan 3:1-21). Pro katolika nema znovuzrozeni zadny smysl, nebot maji za to, ze se tak jiz davno stalo pri jejich krtu.
2. Omluva hrichu
Druhy zpusob, ktery odvadi katoliky od podstaty hrichu je tzv. trideni hrichu podle stupne zavaznosti. Jsou tu dva zakladni kategorie hrichu, lehky hrich a tezky (smrtelny) hrich.Vetsina hrichu je pry lehkym ve sve podstate, a tedy odpustitelne Bohem. Jejich hlavnim dopadem na hrisnika je docasne oslabeni duchovni vitality a prechodni utrpeni. Ackoliv lehke hrichy nemaji zadny dopad na jedince v jeho prijeti do nebe. Naopak tezky hrich pry zabije zivot Ducha svateho v jedinci a odejme tzv. milost posvecujici z jeho duse. Katolici se musi vyzpovidat pred knezem, aby mu byl odpusten tzv. tezky hrich.
Tezky hrich je definovan cirkvi tak, ze musi splnit tri zakladni predpoklady. Za prve musi byt smrtelny, tezky, velky. A druhe hrisnik si musi byt vedom, ze se dopusti smrtelneho hrichu. Za treti, hrisnik se svevolne rozhodl porusit Bozi zakon s vedomim toho, ze mu Buh umoznil vyvarovat se tomuto hrichu.
V praxi je tento vyklad hrichu pouhou vymluvou. Jako priklad tzv. lehkeho hrichu je vasen. Pokud se dva hluboce milujici dopisti sexualniho styku, pak je tento akt povazovan za lehky hrich I kdyby trval cely zivot. Podobne je omlouvana opilost, jako vychodisko z deprese, ci slabost cloveka. Podle uceni cirkve ani jeden z uvedenych pripadu nevede k pochybnosti, zda-li jsou dotycni spaseni, ci ne. Pismo vsak uci pravy opak. Rika, ze vsichni zhresili a ze odplata za hrich je smrt.
“Hřích dává svou odplatu - smrt; Bůh dává jako projev své milosti věčný život. Získáváme ho prostřednictvím našeho Pána, Ježíše Krista.” Římanům 6:23
Pismo take varuje smilniky a opilce, aby se nedali zmast sami sebou, nebot vsichni ti, kdoz praktikuji takove hrichy nemohou zdedit kralovstvi nebeske. (Prislovi 28:13, 1. Korintskym 6:9-10; 1. Jan 2:3-4; 3:4-10).
Pri konfrontaci katoliku v oblasti vykladu hrichu a jak je popsan v Bibli svate, maji za to, ze je uceni Pisma prehnane a ze je prilis vazne. Podle vypovědi jedne katolicky byla jeji konfrontace vykladu hrichu podle Pisma primo sokujici. Vyrustala cely zivot v katolickem vyznani a pravidelně navstěvovala nedělni mši. Za par let teto duchovni letargie se rozhodla navstivit prozmenu evangelicky kostel. Ke svemu udivu se mistni pastor zabyval ve svem kazani popisem sve vlastni matky, coby svetice, plne lasky, starostlivosti a obetavosti. Dle slov jejiho syna mu byla matka vsim, co je mu nejvzacnejsi. Cele shromazdeni vericich nabyvalo euforie, kdyz z cista jasna kazatel prohlasil: “Ale ma matka se do nebe nedostane!” Dotycna nemohla uverit tomu, co prave slysela. V podstate vyslechla popis svate, a v zapeti se ji dostalo studene sprchy, nebot kazatel prohlasil, ze matka nikdy osobne neprijala Pana Jezise Krista sa sveho Spasitele. Dale, ze bez ohledu jak bajecnym clovekem se jeden stane, nemuze se dostat do nebe bez viry v naseho Pana. Jak se zdalo, tak toto sokujici prohlaseni, nemelo zadny dopad na shromazdeni vericich s vyjimkou ji samotne.
Jak pozdeji objasnila, tak si s postupem casu vytvorila vlastni filozoficky nazor: “Pokud clovek zije pokojnym zivotem a naplni jej laskou a starostlivosti o druhe - v podstate dobry clovek – tak se kvalifikuje do nebe po sve smrti, pokud nebe vubec existuje. V kostce toto uceni je odrazem uceni katolicke cirkve, jez uznava dobre skutky, coby vstupenka do nebe.
3. Zjednoduseni trestu za hrichy.
Dalsim klamnym ucenim teto cirkve je ta skutecnost, ze se hrisnik muze vykoupit ze svych hrichu. Hrisnik musi zaplatit za sve hrichy bud na zemi, anebo po sve smrti v tzv. ocistci. Ve svem pozemskem zivote se muze katolik zbavit svych hrichu skrze tzv. skutky pokani, jak je napr. dodrzeni pustu, modlitby, obet sveho utrpeni, dar penez kostelu ci chudym, apod. Hrisnik si huze vybrat, jake pokani chce vykonat, ci mu je udeleno knezem behem zpovedi. Bez ohledu na to, vysledek je stejny. Katolici maji za to, ze hrich neni nic vazneho, kdyz staci par modliteb za ucelem pokani.
Kdyz jsem povedel svemu priteli o tom, ze mzdou hrichu je smrt, tak tuto skutecnost odmitnul prijmout jako pravdivou. (Rimanum 6:23). Namitnul, ze to neni ferove. Co by bylo prijatelnejsim trestem podle tebe? Tak asi 2 tydny v pekle. Tzv. svatost pokani zpusobuje zmatenost katoliku v tom smyslu, ze nechapou vyznam Kristova utrpeni na krizi. Byvaly papez Jan Pavel II. prohlasil, ze my vsichni se podilime na spase skrze nase utrpeni. Pochopitelne, ze takova a podobna prohlaseni hlavou teto cirkve, privadi prumerneho katolika do rozpaku a zaroven degraduje vyznam Kristova utrpeni.
(Prelozeno z Anglictiny)
Třebaže se mnoho katoliků obává svych hrichu,
jenom hrstka z nich chape zavaznost teto zalezitosti.
Podivejme se na tri praktiky rimsko-katolickeho vyznani,
tykajici se hrichu a jak si ho v souvislosti zavaznosti vysvetlit.
1. Svatost ocisteni od hrichu.
Tzv. Svatost krtu je jednim z prikladu, jak toto vyznani
zkresluje zavaznost hrichu. Ve vetsine pripadu je krest
aplikovan na novorozence a na dvoji efekt podle uceni teto cirkve. Krest ocistuje od dedicneho hrichu a zaroven vleva posvecujici milosrdenstvi do lidske duse.
Toto milosrdenstvi pry ustanovuje cloveka svatym a tedy prijatelnym pro Boha. Katolicke vyznani uci, ze skrze svatost krestni je clovek uveden do stavu milosrdenstvi, znovuzrozen
a tedy je pred Bohem bez hrichu a viny, coz mu zarucuje clenstvi v telu Kristove.
Bohuzel ani jedno z uvedenych uceni se nezaklada ne uceni Bible svate! Pismo nas uci, ze se jedinec stane prijatelnym pred Bohem skrze pokani a viru v Pana Jezise Krista.
“Konečně přišel čas a přiblížilo se Boží království. Přestaňte myslet jen na pozemské věci, změňte svůj život a uvěřte tomu, co vám Bůh vzkazuje!” Marek 1:15
“Jestliže tedy Krista vyznáváš jako Pána a opravdu věříš, že jej Bůh vzkřísil z mrtvých, jsi zachráněn. Kdo věří, ten je před Bohem spravedlivý, a jako takový, hlásí-li se k tomu veřejně, je u něho v milosti.” Rimanum 10:9-10
K tomuto kroku je jednotlivec veden (skrze Ducha svateho) a musi tak ucinit sam o sobe.
“Těm však, kteří ho přece přijali a uvěřili v něho, otevřel přístup do Boží rodiny. Nestali se jejími členy rodem ani lidským úsilím, ale Božím působením.” Jan 1:12-13
Nasledujici krest je pouze verejnym projevem obdrzeni spasy a vykazem zavazku nasledovat Krista Pana. Rimsko-katolicke vyznani vsak uci, ze krest je duvodem naseho duchovniho znovuzrozeni. Rodice maji za povinnost se rozhodnout pro jejich deti. Rodice privedou sva nemluvnata do teto cirkve, kde jsou knezem pokrteny a vyrustaji tak ve falesnem presvedceni, ze jsou na caste do nebe. Prumerny katolik nema ani poneti o tom, ze je hrisny a ze se musi znovu narodit skrze Ducha svateho, aby se tak dostal do nebe.
Nikodemus byl vystaven stejnemu dilemma pred Panem Jezisem. (Jan 3:1-21). Pro katolika nema znovuzrozeni zadny smysl, nebot maji za to, ze se tak jiz davno stalo pri jejich krtu.
2. Omluva hrichu
Druhy zpusob, ktery odvadi katoliky od podstaty hrichu je tzv. trideni hrichu podle stupne zavaznosti. Jsou tu dva zakladni kategorie hrichu, lehky hrich a tezky (smrtelny) hrich.Vetsina hrichu je pry lehkym ve sve podstate, a tedy odpustitelne Bohem. Jejich hlavnim dopadem na hrisnika je docasne oslabeni duchovni vitality a prechodni utrpeni. Ackoliv lehke hrichy nemaji zadny dopad na jedince v jeho prijeti do nebe. Naopak tezky hrich pry zabije zivot Ducha svateho v jedinci a odejme tzv. milost posvecujici z jeho duse. Katolici se musi vyzpovidat pred knezem, aby mu byl odpusten tzv. tezky hrich.
Tezky hrich je definovan cirkvi tak, ze musi splnit tri zakladni predpoklady. Za prve musi byt smrtelny, tezky, velky. A druhe hrisnik si musi byt vedom, ze se dopusti smrtelneho hrichu. Za treti, hrisnik se svevolne rozhodl porusit Bozi zakon s vedomim toho, ze mu Buh umoznil vyvarovat se tomuto hrichu.
V praxi je tento vyklad hrichu pouhou vymluvou. Jako priklad tzv. lehkeho hrichu je vasen. Pokud se dva hluboce milujici dopisti sexualniho styku, pak je tento akt povazovan za lehky hrich I kdyby trval cely zivot. Podobne je omlouvana opilost, jako vychodisko z deprese, ci slabost cloveka. Podle uceni cirkve ani jeden z uvedenych pripadu nevede k pochybnosti, zda-li jsou dotycni spaseni, ci ne. Pismo vsak uci pravy opak. Rika, ze vsichni zhresili a ze odplata za hrich je smrt.
“Hřích dává svou odplatu - smrt; Bůh dává jako projev své milosti věčný život. Získáváme ho prostřednictvím našeho Pána, Ježíše Krista.” Římanům 6:23
Pismo take varuje smilniky a opilce, aby se nedali zmast sami sebou, nebot vsichni ti, kdoz praktikuji takove hrichy nemohou zdedit kralovstvi nebeske. (Prislovi 28:13, 1. Korintskym 6:9-10; 1. Jan 2:3-4; 3:4-10).
Pri konfrontaci katoliku v oblasti vykladu hrichu a jak je popsan v Bibli svate, maji za to, ze je uceni Pisma prehnane a ze je prilis vazne. Podle vypovědi jedne katolicky byla jeji konfrontace vykladu hrichu podle Pisma primo sokujici. Vyrustala cely zivot v katolickem vyznani a pravidelně navstěvovala nedělni mši. Za par let teto duchovni letargie se rozhodla navstivit prozmenu evangelicky kostel. Ke svemu udivu se mistni pastor zabyval ve svem kazani popisem sve vlastni matky, coby svetice, plne lasky, starostlivosti a obetavosti. Dle slov jejiho syna mu byla matka vsim, co je mu nejvzacnejsi. Cele shromazdeni vericich nabyvalo euforie, kdyz z cista jasna kazatel prohlasil: “Ale ma matka se do nebe nedostane!” Dotycna nemohla uverit tomu, co prave slysela. V podstate vyslechla popis svate, a v zapeti se ji dostalo studene sprchy, nebot kazatel prohlasil, ze matka nikdy osobne neprijala Pana Jezise Krista sa sveho Spasitele. Dale, ze bez ohledu jak bajecnym clovekem se jeden stane, nemuze se dostat do nebe bez viry v naseho Pana. Jak se zdalo, tak toto sokujici prohlaseni, nemelo zadny dopad na shromazdeni vericich s vyjimkou ji samotne.
Jak pozdeji objasnila, tak si s postupem casu vytvorila vlastni filozoficky nazor: “Pokud clovek zije pokojnym zivotem a naplni jej laskou a starostlivosti o druhe - v podstate dobry clovek – tak se kvalifikuje do nebe po sve smrti, pokud nebe vubec existuje. V kostce toto uceni je odrazem uceni katolicke cirkve, jez uznava dobre skutky, coby vstupenka do nebe.
3. Zjednoduseni trestu za hrichy.
Dalsim klamnym ucenim teto cirkve je ta skutecnost, ze se hrisnik muze vykoupit ze svych hrichu. Hrisnik musi zaplatit za sve hrichy bud na zemi, anebo po sve smrti v tzv. ocistci. Ve svem pozemskem zivote se muze katolik zbavit svych hrichu skrze tzv. skutky pokani, jak je napr. dodrzeni pustu, modlitby, obet sveho utrpeni, dar penez kostelu ci chudym, apod. Hrisnik si huze vybrat, jake pokani chce vykonat, ci mu je udeleno knezem behem zpovedi. Bez ohledu na to, vysledek je stejny. Katolici maji za to, ze hrich neni nic vazneho, kdyz staci par modliteb za ucelem pokani.
Kdyz jsem povedel svemu priteli o tom, ze mzdou hrichu je smrt, tak tuto skutecnost odmitnul prijmout jako pravdivou. (Rimanum 6:23). Namitnul, ze to neni ferove. Co by bylo prijatelnejsim trestem podle tebe? Tak asi 2 tydny v pekle. Tzv. svatost pokani zpusobuje zmatenost katoliku v tom smyslu, ze nechapou vyznam Kristova utrpeni na krizi. Byvaly papez Jan Pavel II. prohlasil, ze my vsichni se podilime na spase skrze nase utrpeni. Pochopitelne, ze takova a podobna prohlaseni hlavou teto cirkve, privadi prumerneho katolika do rozpaku a zaroven degraduje vyznam Kristova utrpeni.
(Prelozeno z Anglictiny)
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)